7. „Jestli ti to vadí, rozhodni se sám nebo sama.“
Tohle už není jen odklad rozhovoru. Může jít o rezignaci na společné rozhodování nebo o snahu přenést odpovědnost na druhého. Příklad: chcete řešit, zda se přestěhujete, a partner místo diskuse prohlásí, že je mu to jedno a máte si vybrat.
Neberte podobnou větu jako výzvu k okamžitému ultimátu. Řekněte, co potřebujete: „O takové změně nechci rozhodnout sám. Potřebuji znát tvůj skutečný názor.“ Pokud se odmítání opakuje, stanovte hranici a zvažte partnerskou konzultaci nebo jinou nestrannou pomoc.
Co vyzkoušet hned
Vyberte jedno téma, ne celý seznam problémů. Mluvte za sebe, popište konkrétní situaci a řekněte, jaký rozhovor potřebujete. Dejte partnerovi možnost zvolit vhodný čas, ale nenechte téma bez hranic zmizet. Pomáhá také domluvit pravidla: žádné urážky, skákání do řeči ani odcházení bez návratu k rozhovoru.
Pokud druhý člověk potřebuje pauzu, respektujte ji. Pauza však není totéž co trvalé mlčení. Když se každý pokus o domluvu mění v obviňování, zastrašování nebo dlouhodobé ignorování, chraňte také vlastní hranice a hledejte podporu mimo vztah.
Nejvíc neřekne jedna věta, ale to, co přijde po ní. Ochota vrátit se k tématu, naslouchat a hledat proveditelnou dohodu ukazuje na prostor pro změnu. Neustálé odkládání bez jediného kroku naopak naznačuje, že problém není jen v načasování rozhovoru.